Vyhoření a cesta ven
Po čase se dostávám k této osobní zpovědi, k tématu, které zdá se být zčásti tabu.
Jedná se o moji zkušenost a můj pohled na věc, moje hledání cesty jak z toho ven, tápání v bažině sebe sama.
Zároveň je zde zpráva o naději a nalezení osobního ukazatele směru k obnovení svých sil:)
Vyhoření nepřišlo z ničeho nic a neděje se každému, a přesto ke mně přišlo nakonec zcela nekompromisně, žádající okamžitou změnu životního směru.
Signály ke změně mi moje tělo dávalo znát přes pocity vyčerpanosti už o rok dříve, "problém" byl v tom, že mě práce bavila a bylo jí pořád dost. Moje pozornost byla stále ve střehu, aby byli ostatní v pohodě.
Ale jak jsem při pohledu zpětně zjistila, nebyla jsem v kontaktu se svými potřebami. A proto jsem si neuměla nastavit hranice a požádat o pomoc.
Začaly mi docházet fyzické i psychické síly, vadilo mi to, co bych dřív dokázala snadno nevnímat, moje produktivita klesala a některé věci mi začaly být lhostejné. Tělo řeklo dost, ke každodenní bolesti hlavy se přidala nespavost a já jsem ze dne na den skončila na neschopence. Nebrala jsem žádné léky, spala jsem několikrát za den i bez prášků.
Připadalo mi jako bych vylítla z horské dráhy a ztratila cestu, která tu ještě před vteřinou byla.
Skončily tři měsíce a mě bylo líp. Věděla jsem, že musím dát výpověď, i když mi nebylo jasné co dál.
Rozum jel na plné obrátky, ale nic mě nenapadalo. Nedařilo se mi dostat k přáním mého srdce i přes řadu meditací a vizualizací, jako by moje potřeby byly někde pohřbeny a neexistovaly. Jen jsem cítila na všechny alternativy nové práce jedno velké Ne.
Nic, prázdno, vše shořelo, temná noc bez světla na konci.
Musela jsem se znovu podívat hluboko a zpět v čase před vyhořením na moje potřeby a spojit se svým vnitřním dítětem, ujistit ho, že je milované, respektované, a že má právo dělat chyby.
Při hledání toho, co mě dřív bavilo jsem objevila jednu svoji zapomenutou aktivitu.
Celé zotavování z vyhoření vnímám jako proces návratu k zapomenutým částem sebe sama, trvalo mi to rok, než jsem zase uviděla nějaký směr a cíl.
Nejdůležitější vzkaz pro mne byl: Podívej se konečně, co chceš ty sama a pak to dělej. Dej si dost času, důvěřuj procesu, nech se vést svým Ne i svým Ano, nejde to vymyslet, nakonec energii najdeš v tom, co ti dělá radost jen tak."