Hroší pohádka (jak roz-pustit vztek)
O červeném hrochovi mi pověz.
O červeném hrochovi?
O tom, co měl vztek, až zčervenal.
A jak to bylo dál?
Červený hroch to neměl v životě lehké, snadno se rozhněval na každého, jen proto, že byl jiný než on, nikde ale žádného druhého červeného hrocha neviděl, a tak mu to začalo vrtat hlavou.
Vzpomínal si na dobu, kdy začal chytat červenou barvu, jak na to byl pyšný, protože mu to dávalo pocit síly a výjimečnosti, teď mu to ale připadalo jako prokletí, jak z toho ven?
Našel malé jezírko a ponořil se do vody a začal plakat, nikdo ho neviděl, a tak plakal a plakal, protože si vzpomněl na všechno, co mu kdy bylo líto a kvůli čemu si dřív nikdy plakat nedovolil.
Potom začal dupat a foukat do vody a měl pocit, že se vzteky na sebe zadusí, a potom všechno vzdal a s klidným srdcem přijal, že už bude navždy červený.
Vylezl z vody a brzy si všiml změny, ostatní hroši se za ním neotáčeli a vypadalo to, že ho přijímají takového jaký je, podíval se do kalužového zrcadla a na sebe a uviděl, že je z něj růžový hroch.
Trochu se zarazil, a pak se podíval pořádně, byl normální hroch jako dřív, jen mu červánky obarvily kůži do růžova, hroch pochopil, vše co v sobě zadržoval, bylo vidět venku, teď, když to pustil, vyzařuje hroší klid.
Dobrou klidnou noc:)